Západní region
смт.Почаїв
Тернопільська область
Telefon: +380 354 661 218
Web: pochaev.org.ua
V roce 1604 se sem uchýlil již známý mnich Ivan Zalizo. Změnil si zde jméno na Job z Počajiva, byl zvolen igumenem a klášter za jeho působení zažíval rozkvět. Job, který se zde v mnišské askezi dožil sta let, zde založil tiskárnu, která dodávala pečlivě vypravené theologické knihy do celé Volyně a sousední Haliče
Roku 1675 byl Počajiv obležen tureckými vojsky, kterým se však dle tradice zjevila sv. Bohorodička v doprovodu sv. Joba a andělů, následkem čehož množství Turků přestoupilo ke křesťanství; i kdyby tradice nadsazovala, jisté je, že Turci klášter nezničili.
V letech 1720–1831 náležel klášter řeckokatolické církvi a jeho význam se pomalu umenšoval. Po zániku Polska, kdy se Volyň stala součástí Ruského impéria, přešlo následkem ruského vlivu mnoho věřících k pravoslaví a také klášter byl navrácen ruské pravoslavné církvi. K tomu pomohla i skutečnost, že řeckokatolická církev podpořila protiruské Listopadové povstání. Roku 1833 získal klášter status lávry a díky své poloze jen několik kilometrů od někdejších hranic s rakouskou řeckokatolickou Haličí se stal jakousi západní baštou pravoslaví, kam mířily pouti jak z celého Ruska, tak z Balkánu.
Po I. světové válce připadla západní Volyň Polsku, a Počajivská lávra se tak paradoxně stala největším pravoslavným centrem II. polské republiky. To ji přivedlo do tíživé situace, jednak kvůli protiruským tendencím v Polsku, jednak kvůli perzekuci (nejen) pravoslavné církve v bolševickém Sovětském svazu. V II. světové válce lávra sice unikla zničení; to pro ni však neznamenalo konec těžkostí, neboť sovětský režim nadále všemožně škodil: například v jedné z klášterních budov, již konfiskoval, bylo v souladu s dobovou praxí zřízeno muzeum atheismu. To bylo v roce rozpadu Sovětského svazu (1991) opět změněno v theologický seminář a pro lávru nastaly lepší časy. Dnes je pod správou Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu opět jedním z center pravoslaví na Ukrajině.
Externí odkazy